Klejnárka pramení v zalesněném údolí asi 1,5 km jihozápadně od obce Dobrovítov jako Jánský potok. Na horním toku napájí rozlehlý Zbýšovský a o něco menší Pilský rybník. Odtud si razí cestu přes zbýšovskou osadu Opatovice k Doudovskému mlýnu u obce Březí a dále se klikatí skalnatým údolím k Jánskému mlýnu u Krchlebské Dubiny. Před obcí Chedrbí se do říčky vlévá Paběnický potok a od jejich soutoku je tok již označován jako Klejnárka. Nedaleko Souňovského mlýna do Klejnárky ústí Medenický potok. Říčka se zdá být v tomto úseku klidná, ale zakrátko voda nabírá na rychlosti a řítí se z 6 m vysokého jezu mezi strmé skalní stěny.
Nejednoho napadne, k čemu jez na Klejnárce sloužil? V roce 1920 nechal mlynář Štolc z Krchlebského mlýna č. p. 39 vystavět na Klejnárce nový kamenný jez. Jednalo se o zděnou hráz z lomového kamene s betonovou korunou o délce 14 m. Voda zadržovaná nad jezem měla sloužit k napouštění rybníku Jarmil (též zvaný Malý Netušil či Pantáta) a dále byla z rybníku dle potřeby vypouštěna náhonem na dvě mlýnská kola. Nový jez byl projektován v místě původního
dřevěného splavu zničeného povodní v červnu roku 1873.
Dle vyprávění usedlíků stávala nad údolím u splavu stará lávka spojující obec Krchleby a Souňov. Lávka se údajně zbortila ve chvíli, když ji přejížděl potah s koňmi, všichni na místě zahynuli. V jaké době a za jakých okolností se lávka měla zřítit, koho život v tůni pod splavem vyhasl, zůstane již zřejmě navždy záhadou.
Ve druhé polovině 20. století se do tůně pod splavem chodila koupat místní mládež a na své si zde povětšinou přišli i nadšenci z řad rybářů. Dnes je splav nejčastěji vyhledáván místními obyvateli při vycházkách s dětmi či pejsky. Koupání ani rybaření vzhledem ke špatné kvalitě
vody a nedostatečnému průtoku už nikoho neláká. V posledních letech se v letních měsících často stává, že koryto Klejnárky zcela vysychá a vodní život se soustředí jen do největších tůní. Přitom tomu není tak dlouho, co správce toku trápil opačný problém - záplavy.
Poslední povodeň byla na Klejnárce zaznamenána 7. srpna 2010, kdy voda v korytě u obce Vodranty dosahovala jen těsně pod úroveň železobetonové lávky. Došlo k rozsáhlému zaplavení všech přilehlých lesních cest, pěšin a pozemků podél toku. Značné škody vznikly na místním jezu od plovoucích pařezů a kmenů stromů, okolní les, louky a políčka byly zaneseny naplavenou dřevní hmotou, bahnem a pískem. Nejinak tomu bylo i 8. července 1997 v důsledku vytrvalého deště. Tehdy hladina vody v místě hlásného profilu u obce Chedrbí vystoupala na 196 cm. Povodně však trápily i naše předky. Dle Pamětní knihy obce Krchleby se 4. července 1932 nad
krajinou strhla natolik prudká bouře, že mračna vychrlila ohromné spousty vody, až došlo k protržení několika rybníků na hořejším toku Klejnárky, dokonce i rybník u Krchlebského mlýna p. Štolce nevydržel silný proud a hráz se protrhla. Pozemky podél potoku byly zaneseny spoustou kamení, dříví a jiných naplavenin, pozemky tzv. „v rybníce“ stály pod vodou a veškerá úroda byla zničena.
Záplavy r. 2010
Záplavy r. 2010
