Pomník padlým v 1. světové válce
Jde o zhruba 2 m vysoký šedý pískovcový kámen s vytesaným a černě zvýrazněným písmem. Nachází se vedle kapličky uvnitř ozdobného plotu.
Na pomníku je uveden text:
„OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY R. 1914 - 1918 NA PAMÁTKU. HRABAŇ ALOIS, HRABAŇ JOSEF, MORAVEC KAREL, MĚŘIČKA STANISLAV, NAVRÁTIL BOHUMIL, PRCHAL FRANTIŠEK, VANČURA JOSEF, VANČURA RUDOLF. VĚNOVALI OBČANÉ VODRANTŠTÍ R. 1921.
17. března 1920 bylo na obci ujednáno, že bude postaven pomník padlým vojínům v I. světové válce. Za tím účelem byla učiněna dobrovolná sbírka. Během roku 1920 na zhotovení pomníku padlým přispěli: Československá socialistická organizace 51 korun a 50 haléřů, ze svatby J. Vančury č. p. 7 bylo věnováno 108 korun, ze svatby od Mař. Roubíčkové 87 korun, z místní zábavy 50 korun a během následujícího roku 1921 se vybralo od hudby 52 korun a od Václava Němce dalších 110 korun. Zbývající částka měla být doplacena z obecní kasy. Dle Hlavní knihy vydání na rok 1921 výstavba pomníku stála 1 098 Kč. Kdo byl autorem pomníku, není známo, ovšem je pravděpodobné, že pochází z rukou stejného sochaře, jako nápadně podobný pomník v nedalekých Třebešicích na návsi.
Památník padlým vojínům ve světové válce byl slavnostně odhalen 29. května 1921. Průvod vyšel od domu pana Václava Čejky č. p. 1, slavnost následně zahájil pan starosta Josef Hrabaň. Za dojemného proslovu legionáře pana Čepka z Čáslavi odhalil Karel Sova památník. Průvod a řízení recitací školní mládeže obstarala učitelka Růžena Hrubešová. Slavnost byla ukončena poděkováním pana starosty. V červnu 1930 nechala obec upravit zahrádku kolem pomníku novým mřížkovým železným plotem s betonovým rámem. V roce 1931 byl proveden nátěr plotu kolem zahrádky za 60 korun.
Zajímavostí je, že jeden z vojínů, jehož jméno je uvedeno na pomníku, válku přežil, nebylo mu však souzeno vrátit se z dálného Ruska do své rodné vsi. Během první světové války vojín Alois Hrabaň sloužil v rakousko-uherské armádě u čáslavského 21. pěšího pluku.
Dne 29. 11. 1914 v oblasti zvané Halič (v Karpatech) upadl do ruského zajetí. Zajatci bývali umisťováni do zajateckých táborů, ze kterých se později dobrovolně hlásili do jednotek bojujících za samostatnost Československa po boku spojenců. Alois Hrabaň vstoupil do československých legií v ruském Omsku dne 27. 6. 1918. Československé legie však byly v Rusku ve velmi složité situaci, namísto návratu domů byly proti své vůli vtaženy do zuřící nepřehledné občanské války a aktivně se účastnily bojů až do počátku roku 1920. Pro československé legionáře to bylo velmi náročné období, bojovat s vědomím, že jejich vzdálená rodná vlast je již dávno svobodná a v míru.
Ačkoliv legionář Alois Hrabaň konec první světové války (pozn. 11. 11. 1918) přežil, neunesl nekončící útrapy, nejistotu a dlouhé odloučení od domova a svůj život se rozhodl ukončit sebevraždou dne 19. 3. 1919 v ruském Krasnojarsku přibližně 6 tis. km východně od své domoviny. Desítky dopisů včetně několika fotografií z války, které posílal své rodině do Vodrant, se dochovaly dodnes. V posledním dopise se s rodinou zcela zdrcený loučí a prosí všechny za odpuštění jeho zoufalého činu.