Pomník padlým v 1. světové válce

Jde o zhruba 2 m vysoký šedý pískovcový kámen s vytesaným a černě zvýrazněným písmem. Nachází se vedle kapličky uvnitř ozdob­ného plotu.

Na pomníku je uveden text:

„OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY R. 1914 - 1918 NA PAMÁTKU. HRABAŇ ALOIS, HRABAŇ JOSEF, MORAVEC KAREL, MĚŘIČ­KA STANISLAV, NAVRÁTIL BOHUMIL, PRCHAL FRANTIŠEK, VANČURA JOSEF, VANČURA RUDOLF. VĚNOVALI OBČANÉ VODRANTŠTÍ R. 1921.

Pomník

17. března 1920 bylo na obci ujednáno, že bude postaven po­mník padlým vojínům v I. světové válce. Za tím účelem byla učiněna dobrovolná sbírka. Během roku 1920 na zhotovení pomníku padlým přispěli: Československá socialistická organizace 51 korun a 50 halé­řů, ze svatby J. Vančury č. p. 7 bylo věnováno 108 korun, ze svatby od Mař. Roubíčkové 87 korun, z místní zábavy 50 korun a během násle­dujícího roku 1921 se vybralo od hudby 52 korun a od Václava Němce dalších 110 korun. Zbývající částka měla být doplacena z obecní kasy. Dle Hlavní knihy vydání na rok 1921 výstavba pomníku stála 1 098 Kč. Kdo byl autorem pomníku, není známo, ovšem je pravděpodobné, že pochází z rukou stejného sochaře, jako nápadně podobný pomník v nedalekých Třebešicích na návsi.

Pomník

Památník padlým vojínům ve světové válce byl slavnostně od­halen 29. května 1921. Průvod vyšel od domu pana Václava Čejky č. p. 1, slavnost následně zahájil pan starosta Josef Hrabaň. Za dojemného proslovu legionáře pana Čepka z Čáslavi odhalil Karel Sova památ­ník. Průvod a řízení recitací školní mládeže obstarala učitelka Růže­na Hrubešová. Slavnost byla ukončena poděkováním pana starosty. V červnu 1930 nechala obec upravit zahrádku kolem pomníku novým mřížkovým železným plotem s betonovým rámem. V roce 1931 byl proveden nátěr plotu kolem zahrádky za 60 korun.

Pomník

Zajímavostí je, že jeden z vojínů, jehož jméno je uvedeno na pomníku, válku přežil, nebylo mu však souzeno vrátit se z dálného Ruska do své rodné vsi. Během první světové války vojín Alois Hrabaň sloužil v rakousko-uherské armádě u čáslavského 21. pěšího pluku.

Dne 29. 11. 1914 v oblasti zvané Halič (v Karpatech) upadl do ruské­ho zajetí. Zajatci bývali umisťováni do zajateckých táborů, ze kterých se později dobrovolně hlásili do jednotek bojujících za samostatnost Československa po boku spojenců. Alois Hrabaň vstoupil do česko­slovenských legií v ruském Omsku dne 27. 6. 1918. Československé legie však byly v Rusku ve velmi složité situaci, namísto návratu domů byly proti své vůli vtaženy do zuřící nepřehledné občanské války a ak­tivně se účastnily bojů až do počátku roku 1920. Pro československé legionáře to bylo velmi náročné období, bojovat s vědomím, že jejich vzdálená rodná vlast je již dávno svobodná a v míru.

Ačkoliv legionář Alois Hrabaň konec prv­ní světové války (pozn. 11. 11. 1918) přežil, neunesl nekončící útra­py, nejistotu a dlouhé odloučení od domova a svůj život se rozhodl ukončit sebevraždou dne 19. 3. 1919 v ruském Krasnojarsku přibližně 6 tis. km východně od své domoviny. Desítky dopisů včetně několika fotografií z války, kte­ré posílal své rodině do Vodrant, se dochovaly dodnes. V posledním dopise se s rodinou zce­la zdrcený loučí a prosí všechny za odpuštění jeho zoufalého činu.